Klasická ekonomická teorie dlouhá léta trpěla závažným omylem ve svých základních předpokladech. Považovala totiž lidi, jako základní tržní subjekty, za jakési superracionální bytosti, schopné v jakékoliv situaci ideálně optimalizovat a kalkulovat své chování ku svému osobnímu materiálnímu prospěchu. Tak tomu ovšem není.
Lidé ve svém rozhodování chybují, ztrácejí sebekontrolu a rozhodně se nechovají jako počítače, což velmi dobře vědí úspěšní hráči her, jako jsou nejen ty karetní, ale rovněž všechny ty, které hrajeme v každodenních ekonomických aktivitách při našich nákupech, prodejích a vyjednáváních.
Mýtus o racionálním člověku standardní ekonomické teorie byl rozmetán zejména v novém oboru zvaném behaviorální ekonomie, jejíž základy pomáhal položit letošní laureát Nobelovy ceny za ekonomii Richard Thaler. Řečeno slovy nobelovského výboru, tento americký ekonom cenu dostal za:
„…zahrnutí psychologicky realistických předpokladů do analýzy lidského rozhodování. Výzkumem důsledků omezené racionality, sociálních preferencí a ztráty sebekontroly ukázal, jak tyto lidské vlastnosti ovlivňují individuální rozhodování a potažmo tržní chování.“
Richard Thaler spolu s ostatními zakladateli behaviorální myšlenkové školy, jako byl například i další velikán Daniel Kahneman, vytyčili cestu ke spojení psychologických a ekonomických oborů, a to právě rozborem lidských chyb při rozhodovacích procesech.
Rozhodování je náročná disciplína
Na první pohled v tom není nic převratného. Vždyť to, že při svém rozhodování často chybujeme, necháváme se strhnout momentální náladou, temperamentem, našimi předsudky, je fakt, který velmi dobře vědí zkušení obchodníci, politici, vyjednávači, zkrátka všichni ti, kteří se našimi lidskými hrami musí živit. Leckteré profese a aktivity na těchto poznatcích přímo stojí, jak by mohli potvrdit spisovatelé společenských románů, sportovci, diplomaté a nebo třeba hráči pokeru, kteří s lidskou omylností a chybovostí přímo kalkulují ve svých strategiích. Pravdou jednoduše je, že lidé se racionálně nerozhodují. Jak sám Richard Thaler říká:
„Slovo neracionální naznačuje, že s lidmi je něco v nepořádku, spíše je ale něco v nepořádku s ekonomy. Myslí si třeba, že každý je schopen zjistit kolik je třeba si spořit na dobrou penzi a že to dělá. Že lidé jsou superracionální matematičtí géniové a mají dokonalé sebeovládání. Podle toho pak standardní ekonomie vytváří své modely, které často ve skutečném světě nefungují.“
Je velmi zajímavé, že tyto navýsost praktické myšlenky mají dodnes odpůrce v akademickém světě. Mnozí ekonomové zvučných jmen se snaží z různých důvodů napadat vnik realistické psychologie do ekonomie a modelů rozličných her. Možná by stačilo posadit tyto vědce k pokerovému stolu a rozdat jim karty na první sázkové kolo. Mohlo by to mít zásadní vliv na jejich další intelektuální vývoj.
Je určitě dobré, přibližuje-li se věda k realitě našich každodenních aktivit. Není divu, že osobnosti jako Richard Thaler mají pochopení pro skutečné lidské hry, aneb jak on sám podotknul ke svému ocenění: „Hodlám utratit peníze za cenu tak iracionálně, jak je jen možné…“
Tip na knihu 👉 Richard H. Thaler: Neočekávané chování – příběh behaviorální ekonomie
