Jako to často u zajímavých historických artefaktů bývá, rovněž u pokeru zůstávají jeho počátky do jisté míry zahaleny tajemstvím. Některé prameny dokonce dovozují prapůvod této hry od oblíbené karetní zábavy jednoho z čínských císařů, jiné, a zřejmě pravděpodobnější, mluví o perské hře As Nas, kterou se od Peršanů naučili francouzští námořníci a dovezli ji do Evropy. U druhé varianty zůstává jistou ironií, že původ nejznámějších „čertových obrázků“ by tímto byl zasazen do jednoho z nejfundamentálnějších islámských teritorií.
Tyto historické karetní zábavy ale zatím vůbec nepřipomínaly poker, jak jej známe dnes, tedy hru se skrytými a odkrytými kartami a sázkami na kombinace. Jisté je pouze to, že z oné výše zmíněné As Nas pochází další hry, které zřejmě daly pozdějšímu pokeru jméno: konkrétně francouzská Poque a německá Pochspiel. Právě francouzská varianta Poque později pronikla mezi francouzské osadníky v Americe, zejména okolo Louisiany, aby byla posléze přijata i anglicky mluvícími osadníky. Těmi byla údajně kolem roku 1800 přejmenována na poker a právě v tomto čase se pravděpodobně objevuje onen charakteristický prvek hry – sázky.
Ve vůbec první doložené písemné zmínce o pokeru, knize Joea Cowella „Strasti a slasti hazardu“ z roku 1829, je popsána první velmi jednoduchá varianta se sázením a 20 kartami. Hra našla nejdříve útočiště mezi přístavy a parníky řeky Missisipi a autor ji nazývá „hrou na podvádění“. Zhruba od poloviny 19. století se odtud začíná šířit nám známý základ pokeru s 52 kartami, což zřejmě vědí čtenáři Marka Twaina. Hra začíná budovat svou pověst a oblibu a zanechává první výrazné stopy v historii nového kontinentu. Vášnivým hráčem byl například „divoký Bill Hickock“, proslulý šerif a hrdina Divokého Západu. Dle legendy ho zastřelil protihráč Jack McCall, který jej podezíral z podvádění, a údajně poslední kombinace, kterou Bill držel před smrtí v ruce – dvě esa a dvě osmičky, je právě proto nazývána „ruka mrtvého“.
Tolik málo k pověstem, které se kolem vzrušujícího prostředí heren a drsných mlčenlivých mužů musely zákonitě nabalovat. Významný zlom v historii pokeru nastal ve dvacátých letech minulého století, kdy byla zformulována pravidla Texas Hold´em, dnes zřejmě nejhranější varianty této hry. Počet verzí pokeru dosahuje v současnosti něco kolem tisíce, ale zmíněný Hold´em je jakýsi referenční standard a způsob hraní na mnoha oficiálních vrcholových kláních. V roce 1970 se hraje první soutěž dodnes nejprestižnějšího seriálu World Series of Poker a hráči jako Johny Moss, Amarillo Slim, Bobby Baldwin a další se stávají ikonami této zábavy s příchutí sportovního soupeření, okořeněné značnými peněžními výhrami. Turnaje jsou dnes vizuálně nesmírně propracované, diváci mají možnost vhledu do karet soupeřů a do okamžitého počítačového modelu šancí jednotlivých hráčů. Šampioni pokerových soutěží se stávají společenskými celebritami, mají své fan kluby, cestují po světě a přednášejí o herním myšlení a o jeho přesahu do dalších životních aktivit.
Zbývá už jen zmínit vliv technologií 21. století na současný stav této aktivity, tedy nesmírně rozšířené „onlajnové“ soutěžení. Každý dnes může usednout k virtuálnímu hracímu stolu s velmi kvalitními soupeři přímo v pohodlí svého domova. A mnozí se takto i živí. Práce z domova (home office) může mít opravdu spoustu různých forem, řečeno s trochou nadhledu.
